Dnes. 4. 6. 2013, jsem se za Klub Za starou Prahu zúčastnila veřejného projednávání územního řízení k výstavbě polyfunkčního objektu, známého jako Květinový dům, na místě dosud stojícího domu čp. 1601 na nároží Václavského náměstí a Opletalovy ulice.

Zástupce investora a architekt Jan Pokorný sdělili v krátké prezentaci, jak bude objekt dlouhý, široký a bystrozraký.

 

Nepadlo slovo o tom, že parcela není prázdná a stojí na ní jednak dům, o jehož památkovém statusu se stále jedná – čp. 1601 (rohák), a část kulturní památky – čp. 818 (hotel Jalta).

Za Klub jsem zarecitovala a předala do spisu předem připravené vyjádření. Stručně  jde o toto:

1) územní řízení by mělo být přerušeno, neboť není ukončeno řízení o tzv. předběžné otázce (rozhodnutí ministryně kultury o prohlášení či neprohlášení domu čp. 1601 za kulturní památku)

2) dokumentace projektu, k níž bylo vydáno souhlasné závazné stanovisko OPP MHMP – povinný podklad územního řízení, není totožná s dokumentací nyní do územního řízení předloženou;

3) závazné stanovisko OPP MHMP má zásadní právní vady – nezákonnosti dle správního i památkového zákona, které byly již dříve shledány MK ČR, a to:

V diskusi veřejného projednání byl stavební úřad i investor upozorněn zástupkyní NPÚ mimo jiné na skutečnost, že o demolici části památkově chráněného objektu (hotel Jalta) může rozhodnout ve zvláštním řízení jen MK ČR a nestačí souhlas vyslovený v závazném stanovisku OPP MHMP.

Dále byl vysloven předpoklad, že nároží obsahuje velmi cenný archeologický terén, kde se může nacházet dvorec a kostelem a pohřebištěm. Podle mezinárodních konvencí, k jejichž dodržování se Česká republika zavázala, by tyto případné nálezy měly být ochráněny in situ.

Diskutoval též zástupce Ateliéru pro životní prostředí, který byl z řízení jako účastník úřadem již dříve vyloučen, protože v celém areálu se nenachází žádný prvek přírody, a zástupkyně ASORKD, která architektovi a zástupci investora vysvětlila principy památkové ochrany a urbanismu horní části Václavského náměstí. Bohužel se setkala jen s odpovědí typu: „to je váš názor, my máme jiný.“

A co z toho všeho vyplývá?

Investor usiluje o územní povolení, aby měl v ruce alespoň nějaké správní rozhodnutí (dosud žádné nemá) a mohl tak argumentovat alespoň nějakými nabytými právy. Pak ovšem nebude úřadu, který by mu nepovolil demolici, protože na realizaci stavby již bude mít jakési právo nabyté v dobré víře. Na to jsou dnes úřady citlivé. To má pan investor chytře vymyšleno. Poněkud citlivým místem celé konstrukce je ovšem zparchantělé závazné stanovisko tehdy ještě kněžínkovského OPP MHMP, které obsahuje nezákonnosti a vnitřní rozpory. Úřad dbalý zákonů by měl tento podklad žadateli rovnou hodit na hlavu, zejména proto, že nemůže ani náhodou tvrdit, že o ničem nevěděl, nebo si ničeho nevšiml. Přinejmenším, bude-li úřad chtít žadateli vyhovět, bude se muset při vypořádání námitek poměrně dost snažit a ještě k tomu budit zdání, že je nezaujatý a objektivní. Čím víc bude ovšem „vrtěti psem“, tím snazší pak bude výsledný elaborát napadnout.

                                                                                                                                 Kateřina Bečková

Nové


Věstník 1 / 2017