První léta
Klub Za starou Prahu byl založen 28. ledna 1900 po několika letech protestních a petičních akcí spojených zejména s jménem českého spisovatele Viléma Mrštíka (manifest Českému lidu - 1896, spis Bestia triumphans - 1897 -, protestní schůze v Karolinu - 1898 a na Žofíně - 1899) jako sdružení milovníků staré Prahy, kteří se rozhodli společně hájit její historické architektonické a urbanistické kvality proti všem stavebním záměrům narušujícím neopakovatelný půvab, vzhled a osobitost Prahy. Zakladatelé Klubu po řadě let marných protestů a petic doufali, že pod hlavičkou spolku získá jejich úsilí větší vážnost a důraz. Nepochybně se nemýlili, i když dnes po sto letech lze konstatovat, že neúspěšných zásahů bylo podstatně více než těch úspěšných.
Již v prvním desetiletí existence Klubu se radikálně změnila metoda jeho práce. Zakladatelská generace, která považovala za svého duchovního vůdce spisovatele Viléma Mrštíka, používala jako svou bojovou zbraň zejména veřejný, často ostře formulovaný, protest, petici či osobní intervenci u starosty nebo ve sboru obecních starších. Po několika letech však do Klubu, který brzy získal značnou prestiž, přišla mladá generace architektů (zejména Pavel Janák, Bohumil Hübschmann, Antonín Engel, Josef Chochol) a historiků umění (Zdeněk Wirth, V. V. Štech, Antonín Matějček), kteří se rozhodli pasivní protestování nahradit aktivní tvorbou a vlastními architektonickými návrhy (článek Milan Pavlík - Tvůrčí architekti mezi členy a funkcionáři Klubu Za starou Prahu.
Mezi nejdůležitější případy prvního desetiletí Klubu patřily protesty proti bezohlednému řešení komunikačních problémů města, např. zavedení elektrické dráhy přes Karlův most s vrchním vedením elektřiny (nakonec bylo vyřešeno originálním spodním vedením proudu , projekt ozubené dráhy Nerudovou ulicí (nebyl realizován), komunikační propojení Starého a Nového Města průlomem některou ze staroměstských ulic (nebylo realizováno). Velké úsilí věnoval Klub řešení tzv. průlomu U Klíčů při nároží Karmelitské ulice a Malostranského náměstí, kde byl pro tramvajovou trať vybourán v roce 1896 koridor ve staré zástavbě, avšak definitivní architektonické řešení' nevzhledného průlomu trvalo dalších téměř dvacet let (článek: Kateřina Hanzlíková - Průlom U Klíčů na Malé Straně. Kromě urbanistických a dopravních témat samozřejmě Klub Za starou Prahu vystupoval za záchranu jednotlivých ohrožených památek (článek: František Kašička - Regulační plán Starého Města v roce 1904. Zásluhou Klubu byla zachována průčelní budova paulánského kláštera na severní straně Staroměstského náměstí v roce 1902, ale současně v roce 1904 neuhájil rozsáhlý původně středověký objekt tzv. Kolkovny v Dlouhé třídě či dům U Slona při vyústění téže ulice do Staroměstského náměstí. V roce 1906 se podařilo odvrátit demolici paláce Straků z Nedabylic na Maltézském náměstí s cennými.nástropními malbami z konce 17. století , ale krátce před tím byl zbořen Klubem hájený barokní kostel sv. Petra a Pavla na Zderaze. Nepodařilo se zachránit v roce l9l0 unikátní barokní památku, vlastní dům sochaře M. B. Brauna při sběhu Jungmannovy a Vodičkovy ulice, i přes iniciativní architektonické návrhy Klubu, které zpracovali arch. Pavel Janák a arch. 0. Vondráček a v duchu soudobých teorií ochrany památek v nich vyřešili spojení starého domu s novostavbou (článek: Kateřina Hanzlíková - Braunův dům na Novém Městě. Naproti tomu byl odvážným činem člena Klubu malíře Karla Klusáčka zachráněn goticko-renesanční dům U Vejvodů. S jistou, spíše však morální než finanční, podporou Klubu Klusáček ohroženou památku koupil, adaptoval a nabídl zde místo kancelářím řady kulturních spolků (Umělecká beseda, Společnost přátel starožitností, Klub Za starou Prahu).
