← Zpět

Srdečné pozdravy z Athosu: Heuristika osobního profilu malíře Jana Vochoče (1865–1920)

Mgr. Marcela Suchomelová

Jméno Jana Vochoče nikterak nevyčnívá ani nespadá do významných bibliografií a vyzdvihovaných „top“ uměleckých profilů, přesto je až pozoruhodné, s jakými prameny a odkud lze tyto dokumenty archivní povahy vysledovat. Stopy spletité malířovy životní cesty jsou rozpoznatelné i v cestopisné beletrii. Vochoč patřil k té skupince „vyvolených“, jež měli přístup i do neproniknutelných koutů mnišského života na hoře Athos. Samotná Vochočova neklidná povaha však zanechává v archivní dokumentaci nejen ze své autopsie studentského období mnichovského a tvůrčí Paříže, kde pracoval a žil v tehdejší známé umělecké kolonii a kde rovněž spolupracoval i s Alfonsem Muchou. Právě v obou metropolích se na přelomu 19. a 20. století vytvářejí a krystalizují ony známé a „náborové i oborové“ umělecké kolonie. V korespondenci Vochoč rozhodně nezanedbává i popis domácí platformy, aktivně angažován v Klubu za starou Prahu, a jeden z mála, který v našich středoevropských, skromných poměrech vykročil na cestu pointilismu.

Nové


Věstník 1 / 2017