Plastiky pohyblivých motýlů na fasádách obchodního domu Máj

Klub Za starou Prahu zaznamenal ve veřejném mediálním prostoru informaci, že investor razantní přestavby obchodního domu MÁJ na nároží Národní třídy a Spálené ulice hodlá obohatit jeho fasády uměleckými díly. Dle těchto informací jde o dvě kinetické plastiky „motýlů“ s pohyblivými křídly, jejichž trupy jsou tvořeny nápodobou legendární stíhačky Spitfire. Plastiky se tak mají stát údajně poctou československým letcům bojujícím za 2. světové války. Podle některých informací by měl být autorem těchto plastik sochař a performer David Černý, podle jiných sám umělec tuto informaci popřel.

            Klub Za starou Prahu rozhodně vítá nová umělecká díla ve veřejném prostoru a podporuje jejich vznik na vhodných místech, ve vhodných formách a v nezpochybnitelně hodnotném provedení. To však není v žádném ohledu tento případ. Ten naopak vykazuje všechny známky typického kýče: prvoplánově líbivý motiv motýlů, jejichž rozměrná křídla mají svým pohybem přihlížející fascinovat, a zároveň snaha emotivní připomínkou památky československých letců vyvolat dojetí. Tuto ideu ovšem chápeme jako zcela účelovou obranu před kritikou či nepřízní schvalovacích míst. Podivné autorství /neautorství Davida Černého pak na celý záměr vrhá další stín a vyvolává neodbytné otázky. Nejde jen o infantilní trumfování? Neměly být motýli na Máji jen odpovědí na úspěšnou Kafkovu hlavu sousedního konkurenčního Quadria? Proč se David Černý k dílu nehlásí, ačkoliv s ním byl záměr zpočátku doložitelně spojen? Není-li autorem David Černý, jehož umělecké kvality jsou nezpochybnitelné, byť se i jeho provokativní díla pohybují na vratké hraně kýče, kdo je autorem?

            Domníváme se, že na exponovaném místě centra města, jakým je Národní třída a Spálená ulice, by nemělo vzniknout dílo pochybné umělecké úrovně, jehož účel komerčního poutače je okatě maskován společensky závažnou ideou. Architektonický výraz obchodního domu MÁJ prohlášeného pro svoje kvality kulturní památkou, by neměl být poškozen takto nepřesvědčivou intervencí. Že elegantní estetiku jeho architektury nedokáže docenit investor, považujeme za možné, ale schvalovací orgány by měly prokázat, že kýč od umění rozeznat dovedou. Bohužel tak vysokou míru odbornosti od Odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy čekat nelze, protože navzdory jednoznačnému odmítnutí plastiky Národním památkovým ústavem, záměr schválil.

            Tímto stanoviskem vyjadřujeme znepokojení nad precedentní situací, kterou založí tento záměr, bude-li realizován a stane-li se inspirací pro další investory, kteří se „kreativitou“ nápadů nebudou chtít nechat v centru Prahy zahanbit.