Nástavba bývalého Všeobecného penzijního ústavu na Žižkově
Toto prvořadé dílo českého funkcionalismu je dílem architektů Josefa Havlíčka a Karla Honzíka z let 1932–1934. Architekti, přední osobnosti české architektury 20. století, uplatnili na budově všechny finesy vyspělého funkcionalistického stylu, od neobyčejně vyvážené kompozice této budovy na volném křížovém půdorysu, přes vynikající zpracování fasád s bílým keramickým obkladem a kvalitními dubovými rámy pásových horizontálních oken, až po neobyčejně noblesní propracování interiérů, dodnes dochovaných ve vysokém stupni autentičnosti. Využili přitom řadu technologických novinek, díky kterým můžeme na budovu hledět i jako na vzácnou památku technickou.
Dokončená budova vzbudila velký a v
našem měřítku značně ojedinělý ohlas ve světových architektonických časopisech,
což podává další nesporné svědectví o její vysoké hodnotě. Ve třicátých letech
ji třikrát publikovala francouzská revue
L´architecture
d´aujourd´hui (1933, 1934–1935, 1938), další francouzské časopisy
L´Architecture (1935) a
La Construction Moderne (1935),
holandský
De Acht en Opbouw (1936),
německá revue
Moderne Bauformen
(1935), dvakrát anglický
Architect´s
Journal (1934 a 1935), dokonce i alžírský časopis
Les Chantiers nord-africains (1935).
Do svých přehledů moderní světové architektury ji zařadili anglický architekt
F. R. S. Yorke (1934) nebo švýcarský architekt Alfred Roth (1940, 1947). Přední
znalci architektury 20. století navštěvují Havlíčkovo a Honzíkovo dílo
dodneška, takže je lze posuzovat jako světoznámou ikonu české funkcionalistické
architektury.