Plastiky pohyblivých motýlů na fasádách obchodního domu Máj
Klub Za starou Prahu zaznamenal ve
veřejném mediálním prostoru informaci, že investor razantní přestavby
obchodního domu MÁJ na nároží Národní třídy a Spálené ulice hodlá obohatit jeho
fasády uměleckými díly. Dle těchto informací jde o dvě kinetické plastiky
„motýlů“ s pohyblivými křídly, jejichž trupy jsou tvořeny nápodobou
legendární stíhačky Spitfire. Plastiky se tak mají stát údajně poctou
československým letcům bojujícím za 2. světové války. Podle některých
informací by měl být autorem těchto plastik sochař a performer David Černý,
podle jiných sám umělec tuto informaci popřel.
Klub
Za starou Prahu rozhodně vítá nová umělecká díla ve veřejném prostoru a podporuje
jejich vznik na vhodných místech, ve vhodných formách a v nezpochybnitelně
hodnotném provedení. To však není v žádném ohledu tento případ. Ten naopak
vykazuje všechny známky typického kýče: prvoplánově líbivý motiv motýlů,
jejichž rozměrná křídla mají svým pohybem přihlížející fascinovat, a zároveň snaha
emotivní připomínkou památky československých letců vyvolat dojetí. Tuto ideu
ovšem chápeme jako zcela účelovou obranu před kritikou či nepřízní
schvalovacích míst. Podivné autorství /neautorství Davida Černého pak na celý
záměr vrhá další stín a vyvolává neodbytné otázky. Nejde jen o infantilní
trumfování? Neměly být motýli na Máji jen odpovědí na úspěšnou Kafkovu hlavu
sousedního konkurenčního Quadria? Proč se David Černý k dílu nehlásí,
ačkoliv s ním byl záměr zpočátku doložitelně spojen? Není-li autorem David
Černý, jehož umělecké kvality jsou nezpochybnitelné, byť se i jeho provokativní
díla pohybují na vratké hraně kýče, kdo je autorem?
Domníváme
se, že na exponovaném místě centra města, jakým je Národní třída a Spálená
ulice, by nemělo vzniknout dílo pochybné umělecké úrovně, jehož účel komerčního
poutače je okatě maskován společensky závažnou ideou. Architektonický výraz
obchodního domu MÁJ prohlášeného pro svoje kvality kulturní památkou, by neměl
být poškozen takto nepřesvědčivou intervencí. Že elegantní estetiku jeho
architektury nedokáže docenit investor, považujeme za možné, ale schvalovací
orgány by měly prokázat, že kýč od umění rozeznat dovedou. Bohužel tak vysokou
míru odbornosti od Odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy čekat nelze,
protože navzdory jednoznačnému odmítnutí plastiky Národním památkovým ústavem,
záměr schválil.
Tímto
stanoviskem vyjadřujeme znepokojení nad precedentní situací, kterou založí
tento záměr, bude-li realizován a stane-li se inspirací pro další investory,
kteří se „kreativitou“ nápadů nebudou chtít nechat v centru Prahy zahanbit.