Za památkovými zónami a usedlostmi pražské venkovské zástavby ve Střešovicích a Břevnově

Müllerova – Loosova vila – postavena 1928-1930 architektem Adolfem Loosem za přispění architekta Karla Lhoty pro významného stavebního podnikatele Františka Müllera a jeho ženu Miladu, ředitele významné firmy Müller&Kapsa, luxusní reprezentativní funkcionalistická vila, Loos zde plně uplatnil svůj originální koncept tzv. raumplanu – řešení architektury v prostorech. Dnes expoziční využití (MMP).    

Kostel Svatého Norberta – zdaleka viditelná dominanta střešovického návrší, majiteli zdejších pozemků Velkých Střešovic a stavebníky kostela byli strahovští premonstráti, kteří určili i jeho patrocinium sv. Norbertovi, zakladateli premonstrátského řádu, jehož ostatky byly roku 1627 přeneseny z Magdeburku do baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Strahově, jedná se o jednolodní sálovou stavbu s transeptem postavenou v letech 1890-1891 stavitelem Jaroslavem Kuchtou podle plánů architekta Františka Rožánka v neorománském stylu, před vstupem do kostela je socha Panny Marie z roku 1872 od sochaře Parmy (asi typ Infantia Christi) a kříž z roku 1894, vedle kostela stojí neorenesanční budova fary čp. 49/2 též z roku 1891 od architekta Františka Rožánka.

Evangelický kostel – funkcionalistická stavba od významného architekta Bohumíra Kozáka pro farní sbor Českobratrské církve evangelické (jehož byl členem) z let 1938-1939, obdélná jednolodní stavba s hranolovou věží zakončenou prosklenou lucernou, inspirována prostými stavbami tolerančních modliteben a v interiéru také starokřesťanskými basilikami, k jižní straně přiléhá budova fary se sborovou místností a bytem faráře.

Po obou stranách střešovického kopce se v převažující zástavbě rodinných domů a vil dochovaly dvě nevelké pozoruhodné enklávy původních řemeslnických a dělnických domků zbudovaných převážně z místní opuky a pískovce.                                                                 

Kdysi samostatná ves Velké Střešovice (dříve Střeschowitz nebo Střessowic), připojená roku 1922 k Praze, stávala na severní straně návrší. Její tisíciletou existenci dokládají písemné zprávy z 10. století. Střešovice byly po staletí majetkem Strahovského kláštera a jeho hospodářská prosperita koncem 18. století způsobila také stavební růst obce, která se stala pracovním zázemím kláštera. Proto došlo i k osídlení zemědělsky nevyužitelné plochy ve svahu pod terasou tvořenou pískovcovými skalními bloky. Přibližně v 1. třetině 19. století zde podél dnešních ulic Nad Hradním Vodojemem a Starostřešovická vznikala drobná domkářská zástavba s nevelkými zahrádkami, která se díky poměrně rychlému růstu počtu obyvatel zejména dělnických profesí v průběhu 19. století nejrůznějšími přístavbami dále zahušťovala. V podobě unikátního předměstského řemeslnicko – dělnického urbanistického celku se tzv. Staré Střešovice zachovaly bez výraznějších změn až do 80. let 20. století, kdy byla vedením Hlavního města Prahy schválena plošná asanace této čtvrti s plánem na výstavbu areálů tří ambasád jihoamerických socialistických zemí na tomto místě. Někteří obyvatelé byli vystěhováni a jejich domky demolovány, jiné opuštěné postupně chátraly. Po roce 1989 se tento záměr podařilo díky aktivitě místních občanů zastavit, ale původní zástavba byla již částečně likvidována a nahrazena architektonicky a proporčně nevhodnými novostavbami. Zdařilo se také zachránit a roku 2006 opravit sice nevelkou, ale nepřehlédnutelnou zvoničku s kaplí stojící uprostřed ulice Nad Hradním Vodojemem, vybudovanou také zásluhou premonstrátů ze Strahova počátkem 90. let 19. století současně s kostelem sv. Norberta v obdobném historizujícím slohu. Naproti ní stával proslulý Hostinec U Zvoničky (dříve U Štrosů), který jako jeden z prvních padl za oběť zmíněným demolicím. V roce 2003 Magistrát hlavního města Prahy zbývající část Starých Střešovic prohlásil památkovou zónou. Bohužel ani statut památkově chráněného území nezabránil v následujících letech poměrně značné stavební aktivitě, která tuto lokalitu nacházející se v atraktivní poloze dále poškozuje, znehodnocuje a degraduje.

Podobnou, ale o poznání ucelenější a architektonicky i urbanisticky zachovalejší enklávou, osídlenou kdysi obyvateli shodného sociálního složení, jsou tzv. Malé Střešovice neboli Střešovičky či Kocourka na opačném jižním svahu návrší. Vznikly na místě staré viniční usedlosti Kocourka převážně v průběhu 1. třetiny 19. století a srovnáním se stavem zaznamenaným ve stabilním katastru roku 1840 zjistíme, že původní počet domů i půdorysná a prostorová dispozice osady zůstaly zachovány doposud jen s minimálními změnami. Zdejší viniční hospodářství dodnes připomíná domek č.p. 6, dochovaný v podobě z poloviny 18. století, který zde stál osamoceně až do závěru tohoto století, kdy se pomalu počínala rozvíjet výstavba Střešoviček. Tato nevelká, avšak svým charakterem i atmosférou jedinečná lokalita, jež je jedním z mála posledních poměrně autenticky dochovaných příkladů tvářnosti pražských předměstí 19. století, byla Magistrátem hlavního města Prahy prohlášena roku 2004 památkovou zónou.                                                                                            
 
Sejdeme-li ze Střešoviček dolů do Břevnovského údolí potoka Brusnice, setkáme se zde s několika pozoruhodnými historickými stavbami. První z nich je zámeček Kajetánka – původně dvorec s vinicí upravený r. 1666 Bernardem Ignácem hrabětem z Martinic na klášter pro řád theatinů – kajetánů, u něhož byla r. 1760 vybudována v zahradě oranžérie. Během josefínských reforem došlo r. 1783 k jeho zrušení a krátce poté ke stavební úpravě na zámeček. K obytným účelům byla r. 1845 přestavěna i oranžérie. Za minulého režimu sloužil jako Dům pionýrů a mládeže a neudržován chátral i po restituci v 90. letech. Celkovou rekonstrukcí prošel až mezi lety 2010 – 2014 a dnes je využíván jako restaurace a luxusní originální bydlení.

Poblíž nás jistě upoutá atypická věžová osmiboká kaple Panny Marie Altöttinské postavené rovněž Bernardem Ignácem z Martinic r. 1666 pro řád theatinů, jejíž předlohou byla proslulá, původně karolinská kaple v bavorském Altöttingu. Ta se záhy stala vyhlášeným poutním místem, ale po zrušení řádu theatinů r. 1783 začala postupně chátrat a r. 1822 byla pro celkový špatný stavební stav odstraněna její loď s ochozy. Zachován zůstal polygonálního závěru kaple, který byl uzavřen, a všechny následující pokusy o opravu selhaly. Teprve mezi lety 1965 – 1968 došlo k její částečné obnově, avšak od té doby opět neudržována pustne.

Opodál rovněž na úpatí střešovického kopce se nachází viniční usedlost Petynka, kterou dal postavit kolem r. 1650 František Eusebius hrabě z Pöttingu. Během 19. století byla klasicistně a novogoticky upravována a r. 1898 přešla z rodu Pöttingů do správy Kongregace Milosrdných sester svatého Vincence jako charitativní ústav Vincentinum. Po komunistickém převratu zabrala r. 1951 areál armáda, která část budov zbourala a část přestavěla na garáže. Zdevastované objekty byly r. 2006 bezplatně převedeny Ministerstvem obrany na Nadační fond Vincentinum, který usiluje o jejich demolici a výstavbu předimenzovaného nevzhledného komerčně pojatého bytového komplexu, proti jehož realizaci se postavili místní občané a někteří zastupitelé MČ Prahy 6.

Nedaleko najdeme další původně viniční usedlost Šlajferku zmiňovanou v 16. století, nazývanou podle Filipa Adolfa Schleicherta, který ji vlastnil ve století 18. Zásadními úpravami prošla ve 40. letech 19. století a pak po r. 1922, kdy ji koupila a pro své účely adaptovala Kongregace školských sester řádu sv. Františka. Po r. 1948 byla zestátněna a využívána postupně jako kulturní zařízení ONV, pak nahrávací studio ČTV a nakonec známý hudební Klub na Petynce. V současnosti je opět ve vlastnictví zmíněné Kongregace, která ji po rozsáhlé obnově užívá jako charitní dům.

Poslední z historických viničních usedlostí v závěru Břevnovského údolí je Malovanka vzniklá v 17. století, poté klasicistně upravovaná a stavebně doplňovaná v 1. polovině 19. století. Dlouhodobě neudržovaný areál byl částečně demolován při rozšiřování Patočkovy ulice a jeho zbytky se nachází ve zdevastovaném stavu, přičemž současný majitel o něj nejeví zájem.

Když se vydáme od Malovanky na protější vrch Strahov přes Patočkovu ulici a pak vzhůru kolem Hotelu Pyramida, přes Bělohorskou ulici a prudším stoupáním ulicí Za Strahovem až k jeho plochému vrcholu se sportovišti, ocitneme se v historické osadě Tejnka. Jde o další ojediněle zachovalý ostrůvek původní drobné zástavby situované ve svažitém terénu a soustředěné kolem dvou rovnoběžných ulic propojených příkrými úzkými cestami. Již ve středověku zde stával poplužní dvůr patřící Břevnovskému klášteru, kolem něhož vznikala postupně osada, která jako samostatná zanikla v 1. polovině 19. století, kdy se stala součástí Břevnova. Dodnes tvoří její stavební fond zbytky drobnějších historických domkářských stavení z přelomu 18. a 19. století doplněných většími domy s klasicistními a eklektickými fasádami. Tato nevelká enkláva je obklopena v dolní části vícepodlažními činžovními domy a nahoře ji lemuje řada současných a často velmi luxusních exkluzivních moderních rodinných domů a vil. V 80. letech 20. století byla tato oblast určena k plošné demolici a do jejího rozvoje se přestalo investovat. Proto také zůstala řada zdejších staveb po roce 1989 zachována bez podstatnějších změn. Díky prohlášení památkovou zónou roku 2003 bylo částečně zabráněno záměrům o její narušení nevhodnou novou výstavbou, k čemuž výrazně přispěly i aktivity místních obyvatel.