Jednatelská zpráva 2020

Jednatelská zpráva Klubu za starou Prahu pro rok 2020

Loňská členská schůze se odehrávala v atmosféře dočasného provizoria, v podmínkách zdánlivě doznívající pandemie viru COVID-19. O rok později je z dočasného provizoria již rok a půl dlouhá krize, podmínky jsou celkově náročnější a zlepšení, ve které většina z nás naposledy jednoznačně věřila, letos vyhlížíme spíše s nadějí než s jistotou. Klub, stejně jako celá naše země, má za sebou zkrátka jedno z nejnáročnějších období za poslední generaci.

Omezená možnost setkávání a veřejného života jako takového pochopitelně činnost Klubu zásadně poznamenala, avšak nikoliv zcela utlumila. Jednání Domácí rady byla v počátečních měsících pandemie sice přerušena, ovšem když se ukázalo, že situace v krátké době nepoleví, vyzkoušeli jsme formát setkávání v podobě online přenášených videokonferencí. Tento režim se osvědčil, takže celou uplynulou sezónu Domácí rada mohla opět pracovat a potkávat se v tradičních čtrnáctidenních intervalech. Bylo přitom co projednávat. Kolegové památkáři působící v terénu mohou potvrdit, že omezený režim, který začal platit na úřadech, ústavech a dalších státních institucích, včetně těch památkových, se na stavební produkci nevztahuje. Intenzivní výstavba v Praze i v uplynulém roce pokračovala, což se v neztenčené míře týká i projektů z hlediska památkového a městotvorného sporných či vysloveně škodlivých. Občanská sdružení a spolky včetně Klubu přitom měly při jejich sledování mimořádně ztíženou pozici. Protipandemickými opatřeními způsobená paralýza institucí ve spojení s utlumením veřejného kontaktu způsobily, že bylo daleko náročnější dostat se včas k důležitým informacím nebo nahlédnout a zasáhnout do probíhajících zákulisních jednání. Přesto byla kauz, které Klub sledoval, nebo do nich přímo vstupoval, v posledním roce celá řada.

Patrně nejvýznamnější novou kauzou uplynulého období je plánovaná rekonstrukce budovy bývalého Všeobecného penzijního ústavu – později Domu odborových svazů – na Žižkově. Realizace Karla Honzíka a Josefa Havlíčka z roku 1934 patří mezi nejvýznamnější počiny českého a tedy i evropského funkcionalismu. V současnosti je budova chráněna jako kulturní památka, ovšem dochovala se v tak autentickém stavu a jde o stavbu tak velkého významu, že je namístě povýšit její status na národní kulturní památku. Klub proto vyzval Ministerstvo kultury, aby podniklo kroky k prosazení tohoto statusu. Stavbě totiž v současnosti hrozí silná degradace. Jak je v podobných případech obvyklé, takzvaná rekonstrukce zde ve skutečnosti počítá s nástavbou, přestavbou a částečnou změnou využití památky, v rámci které mají být některé ze špičkově navržených a dodnes funkčních kancelářských prostor přeměněny na bydlení. Pro funkcionalistickou stavbu, jejíž výraz je založen na pečlivé kompozici hmot a proporcí, by navržená razantní změna výšky a objemů znamenala ničivý zásah. Vzhledem k proslulosti stavby i za našimi hranicemi zde navíc hrozí ostuda před světovou kulturní obcí. Investor, zastupovaný navenek zejména panem Martinem Loudou, po jednoznačně kritické odezvě ze strany odborné veřejnosti představil upravenou variantu projektu, která ale podstatné problémy záměru nevyřešila. Klub bude i nadále usilovat o to, aby rekonstrukce objektu proběhla v souladu s jeho památkovými a architektonickými hodnotami a s respektem k jeho stávající a dodnes plně využitelné funkci.

Převážnou většinu kauz minulého období jinak tvořily případy, jejichž vývoj jsme začali sledovat už v předchozích letech a které v průběhu pandemie dospěly do další fáze. Vůbec nejvýznamnější z těchto kauz je zástavba okolí Masarykova nádraží developerským projektem skupiny Penta. Na jaře minulého roku uzavřela Praha s developerem memorandum o spolupráci, kde se město zavázalo k souhlasu s první fází a Penta k tomu, že bude s úřady konzultovat podobu fáze druhé. První fáze se zástavbou do ulice Na Florenci už tehdy získala územní rozhodnutí a v lednu tohoto roku dokonce stavební povolení. Klub měl jen omezené možnosti kauzu ovlivnit, protože byl stavebním úřadem MČ Praha 1 vyloučen z územního řízení. Nevzdal se nicméně a hned po vydání stavebního povolení se připojil k iniciativě spolku Arnika a k žalobě na magistrát hlavního města Prahy kvůli tomu, že spolky zastupující občanskou společnost byly z projednávání vyloučeny neprávem. Jak žaloba dopadne a zda bude případný úspěch znamenat, že se projednávání vrátí o krok zpátky, se teprve ukáže. Podobně Klub postupoval v dalším důležitém a precedentním případu výstavby nové plavební komory u Dětského ostrova. Záměr, se kterým svorně nesouhlasí spolky i politická reprezentace města a městské části, získal již na podzim 2019 souhlas magistrátního odboru ochrany prostředí. Několik spolků včetně Klubu se proti tomuto závaznému stanovisku odvolalo k ministerstvu zemědělství, ovšem marně. Proto se Klub v listopadu 2020 připojil k žalobě, která rozhodnutí ministerstva v této věci napadá.

Otevřená zůstává situace také v kauze Železničního mostu pod Vyšehradem, kulturní památky, které hrozí kvůli dlouhodobé neúdržbě zánik. Most byl už několikrát odepsán a znovu zachráněn a jeho budoucnost zůstává nejistá i nadále. Na jeho opravu má být vypsána soutěž, ovšem spor se vedl o její zadání – hrozí totiž, že soutěžní podmínky budou nastaveny tak, že se jako nejvýhodnější řešení ukáže demolice. Varianta rekonstrukce nakonec v soutěžním zadání zůstala. Jestli ale nakonec celá záležitost opravdu skončí záchranou památky a její obnovou v tuto chvíli není jasné.

Podobně nejednoznačná je situace kláštera sv. Gabriela na Smíchově. V dražbě jej nakonec získala společnost Cimex Invest, která zde plánuje – nepřekvapivě – zřídit luxusní hotel. Investor zatím tvrdí, že bude památkovou hodnotu areálu respektovat, a dal najevo také ochotu ponechat kostel církevním účelům. O reálné podobě záměrů ale získáme představu teprve na základě předloženého projektu rekonstrukce. Lze jen doufat, že výsledek dopadne lépe než Hotel u Sixtů v Celetné ulici, kde se po dlouhých letech projednávání a odkladů začalo stavět. Realizace tohoto projektu přinese nejen obrovské památkové ztráty v rozsahu, který byl typický spíše pro divoké akce 90. let – znamená také, že objekty, vlastněné původně městem a určené ještě donedávna pro nájemní bydlení, pohltí další umrtvující výsadek turistického byznysu v centru Prahy. Můžeme tuto kauzu brát alespoň jako konkrétní svědectví o tom, jak vážně pražské úřady a politická reprezentace minulých let myslely svá prohlášení o nutnosti návratu běžného života do centra města. A také jak nespravedlivé je svádět vylidňování jádra Prahy na památky a památkovou péči – pamatujme si, že mamutí luxusní hotel přímo u Staroměstského náměstí na úkor místních prosadili zástupci byznysu ve spolupráci s pražskými politiky a úřady proti stanoviskům odborné památkové péče.

Naštěstí ne všechny kauzy končí takto bezvýchodně. Novou šanci získala památka, jejíž osud už sledujeme dlouhá léta a mnozí z nás už nad ní udělali kříž – chátrající areál usedlosti Cibulka letos koupila Nadace rodiny Vlčkových, která zde plánuje zřídit hospic i veřejné komunitní prostory. Spojení respektované nadace a smysluplného a prospěšného využití je přesně to, co zkoušená památka potřebovala. Pevně doufáme, že se její obnova podaří důstojně co do využití i co do zachování dosud existujících památkových hodnot.

Mezi dlouhodobé kauzy patří, byť v obecnějším smyslu, také otázka památkové ochrany poválečné architektury. Rovněž vloni se objevil příklad, který názorně ukázal, že si památková péče, respektive odborná veřejnost v širším slova smyslu, neví s touto součástí architektonického dědictví rady. Jde o hotel Intercontinental, realizaci týmu Karla Filsaka z přelomu 60. a 70. let, která patří mezi nejvýraznější a nejkvalitnější počiny české architektury a urbanismu z této doby. Hotel prochází přestavbou v režii nového majitele, která sice není vyloženě demoliční, ale je tak radikální, že budí obavy o zachování autentičnosti budovy. Národní památkový ústav proto stavbu na základě pečlivého a knižně publikovaného průzkumu navrhnul na prohlášení za kulturní památku. Ministerstvo kultury ovšem i takto jednoznačný a pečlivě podložený návrh odmítlo. Hotel Intercontinental se tak stal další z řady památek, jejichž ochrana je úřady odmítána, přestože je jejich kvalita podle odborníků na dané období nesporná. Bohužel se zde architektura stává předmětem a obětí polemik, které nejsou odborné a památkové, ale ve své podstatě politické. Poválečné stavby se staly součástí sporu o zúčtování s minulým režimem – jejich oceňování velká část veřejnosti ztotožňuje s oceňováním režimu, ve kterém vznikly. Bohužel celá debata je velmi vyostřená i v rámci odborné komunity, proti snaze poválečné památky chránit se často až velmi nevybíravě a agresivně staví i někteří památkáři a historici architektury. Klub v souladu se svou tradicí a hodnotami, které zastává, považuje minulý režim za jednoznačně zavrženíhodný. Přesto je toho názoru, že kulturní dědictví, které v té době vznikalo, není možné hodnotit paušálně a že výtvory umělců a architektů z této doby bychom měli posuzovat věcně, na základě uměleckých a památkových, nikoliv úzce politických a ideologických kritérií.

Hotel Intercontinental je příkladem ještě jednoho trendu, který již sledujeme delší dobu, ovšem který za poslední rok značně posílil. Jestli covidová pandemie přinesla Praze něco pozitivního, pak je to zážitek města, které není přeplněné běžným turistickým provozem, tedy města, ve kterém lze v klidu pobývat, kterým se lze kochat a které lze přijmout za vlastní. Jinými slovy, centrum Prahy bylo možné intenzivně zažívat jako veřejný, městský prostor. Není proto nejspíše divu, že se v poslední době objevilo hned několik pokusů na tomto veřejném prostoru parazitovat, přivlastnit si ho pro nečitelné, nebo ryze privátní komerční záměry. V případě hotelu Intercontinental se jedná o plánovanou zástavbu piazzety za hotelem, dnes náměstí Miloše Formana. Město plánuje revitalizaci piazzety, zároveň ovšem na základě stanoviska Institutu plánování a rozvoje považuje tento volný prostor za urbanistickou chybu, kterou hodlá napravit rozměrnou komerční novostavbou v jeho jižním nároží. Klub považuje navržený projekt za předimenzovaný a zbytečný, neboť náměstí Miloše Formana může sloužit jako městský veřejný prostor i bez dodatečných vestaveb. Považuje zároveň celý záměr za pochybný už z principu – jde o příklad ukrajování veřejného prostoru ve prospěch byznysových nebo jinak nejednoznačných zájmů, tedy mimo jiné o princip, vůči kterému se současná městská garnitura navenek vymezuje.

Velmi podobná situace nastala také na Smetanově nábřeží. Tato mimořádně důležitá, architektonicky i urbanisticky výjimečná část pražského jádra léta trpí tím, že zde vládu zcela převzala automobilová doprava. Pražský magistrát zde po dlouhých debatách konečně a nanejvýš chvályhodně prosadil postupné omezování a zklidňování provozu. Spolu s tím se zde ovšem z iniciativy MČ Praha 1 začal chystat projekt pontonových lávek a teras, které měly podle prvních vizualizací zjevně sloužit především soukromému turistickému podnikání. Hrozí zde tedy rozšiřování trendu symbolizovaného nastálo kotvícími lodními restauracemi, prostřednictvím kterých vybraní podnikatelé privatizují pohledy na nejcennější pražská panoramata. Po kritice návrhu Praha 1 představila upravené, méně ambiciózní vizualizace. Otazník nad skutečnými záměry celého projektu ale zůstávají i nadále – i proto, že podobných, velmi problematických akcí první městská část v současnosti připravuje hned několik, navíc vždy se stejnou architektonickou kanceláří TaK Architects. Jde například o vydláždění parčíku, jediného v Židovském Starém Městě, před Staronovou synagogou nebo úprava parku Na Františku s novostavbou kavárny. Tyto a další případy potvrzují, co se Klub snaží akcentovat dlouhodobě – že téma veřejného prostoru není tématem pouze urbanistickým nebo sociálním, ale také hluboce památkovým. Uspořádání, bezpečnost, přehlednost a celková kvalita veřejného prostoru zásadně ovlivňuje to, jak městské okolí včetně architektury vnímáme. Jeho vhodná a kultivovaná úprava může památkové hodnoty podtrhnout, stejně jako je dlouhodobé zanedbávání nebo úprava necitlivá může zastřít.

Hned na několika zmíněných kauzách: Všeobecném penzijním ústavu, Hotelu Intercontinental, Formanově náměstí a Smetanově nábřeží se také mimo jiné vyjevuje problematická role Institutu plánování a rozvoje Prahy. Nejde ani tak o to, že postoje Institutu jsou často v rozporu s postoji památkové péče – byť to vede k otázce, jestli ono plánování a rozvoj v jeho podání nejsou chápány příliš úzce, když jsou tak často v konfliktu s ochranou kulturního dědictví. Zásadnější problém je, že stanoviska IPR bývají v debatách i konkrétních rozhodnutích chápána jako relevantní z hlediska památkové péče – často slýcháme, že projekt je památkově v pořádku, protože s ním IPR přeci souhlasil. To je ale zásadní zmatení rolí, které debatu o výstavbě v Praze i konkrétní povolování jednotlivých projektů znejasňuje – IPR by měl být pro památkovou péči partnerem, může být oponentem, ale rozhodně nesmí stanoviska památkové péče nahrazovat. Klub považuje zdvojení role Institutu za systémově špatné a nebezpečné, a proto na něj dopisem upozornil primátora Hřiba – u kterého zatím bohužel pochopení nenalezl.

Případů, kdy se Klub pokoušel kauzy ovlivňovat alespoň korespondenčně, bylo v minulém roce více. Na ministerstvu kultury například písemně žádal důvody neprohlášení Hotelu Intercontinental za památku – rozbor ministerského stanoviska z pera členky Domácí rady Veroniky Vicherkové pak vyšel v jednom z letošních čísel Věstníku. Klub se výjimečně angažoval také mimo Prahu – v současné době Brnu hrozí, že kvůli desítky let starým administrativním chybám zmizí ze seznamu památek stovky objektů, Klub proto apeloval na hejtmana Jihomoravského kraje a primátorku města Brna, aby u těchto sporných památek zabránili jejich devastaci. Výzvu ve formě dopisu pak v dubnu Klub adresoval také všem poslancům – týkala se schvalování dlouho projednávaného nového stavebního zákona, který nakonec byl přes kritiku ze strany odborné veřejnosti včetně Klubu dolní sněmovnou schválen. Není jisté, zda ve výsledné verzi zákona byly zohledněny připomínky památkové péče, ale i kdyby se tak stalo, považuje Klub celou normu za hluboce problematickou a hrozící vnést do systému povolování staveb neodhadnutelnou míru chaosu a komplikací. Výmluvná je ostatně skutečnost, že schvalování zákona proběhlo v tak nepřehledném režimu, že se nyní jen málokdo skutečně vyzná v tom, jaká verze a s jakými pozměňovacími návrhy má vlastně platit. Klub se proto hodlá dopisem obrátit také na horní sněmovnu, která má o zákonu hlasovat v průběhu prázdnin.

Pandemie v uplynulé sezóně poznamenala i vnitřní fungování Klubu. Téměř vždy se ale našla cesta, jak alespoň část z našich aktivit udržet. Nejvýraznější zásah pochopitelně loňská a letošní situace znamenala pro využívání Juditiny věže, kde má Klub od loňského roku také prostory bývalého bytu pana Šmejkala. Omezení provozu Klub využil alespoň k tomu, aby nové prostory základně opravil a nachystal k provozu plánované badatelny. I nadále vedle toho žijí plány Prahy 1 Juditinu věž rekonstruovat. Konkrétní harmonogram ani omezení, která z toho pro činnost Klubu budou vyplývat, ale zatím neznáme. S radnicí však budeme dále jednat.

O tom, že setkání Domácí rady dočasně probíhají online, již byla řeč. Péčí členky Domácí rady Elišky Varyšové Podholové, jejího manžela Martina Podholy a knihkupce pana Jaroslava Navrátila se nicméně podařilo do virtuálního prostoru přenést i část přednáškové činnosti – vystoupení, která by jinak zazněla v rámci tradičních pondělků ve věži, je možné shlédnout na youtube kanálu Klub Za starou Prahu. Beze změny pokračovalo vydávání Věstníků Klubu. Od našeho posledního setkání vyšlo číslo 3/2020 spolu se zvláštní přílohou o Malostranském hřbitovu, a číslo 1/2021. Také Věstníky jsou dostupné online – v tomto případě ale již tradičně. Významnou událostí každého klubovního roku je také vyhlášení Ceny Klubu Za starou Prahu za novou stavbu v historickém prostředí. Hlasování o ceně pokračuje, avšak v loňském roce bylo bez oficiálního vyhlášení. Loňského i letošního laureáta proto, pokud situace dovolí, vyhlásíme po prázdninách tohoto roku.

Jak je z výše uvedeného patrné, činnost našeho spolku nemůže zastavit ani globální pandemie. Děkuji všem vám, kteří Klub Za starou Prahu tvoříte a kdo jeho snahy i v těchto náročných časech podporujete, a přeji našemu spolku vše dobré do dalšího roku jeho činnosti.

V Praze, dne 26. 6. 2021

Mgr. Jakub Bachtík

Jednatel Klubu za starou Prahu